Čo by ste mali vedieť o hovawartovi

Hovawart patrí k molosoidným alebo dogovitým psom. Čo to znamená? Ide o psy veľké, ťažké, mohutné s vysokým prahom dráždivosti, čo značí,  že nie je ľahké ich vyprovokovať, ale keď sa to stane ich obrana a útok je razantný a nebezpečný. Tieto psy dospievajú fyzicky v 2 rokoch, duševne až okolo tretie roku.

Hovawart je silný, stredne veľký pes. Podľa štandardu pes meria 63-70 cm !!! a váži okolo 35-45 kg. V praxi to znamená, že v prípade vyprovokovania alebo veľkého záujmu (napr. mačka) sa kľudne môže stať, že s vami vymetie chodník:) Preto by mal byť zvládnuteľný v každej situácií. Štadnard tiež uvádza, že hovawart patrí k pracovným plemenám. Pre laikov to možno vyznie, že je využiteľný pre policajtov, vojakov a podobne. Ale to je len čiastočne pravda. Hovawartovi je potrebné zabezpečiť takmer "dennú prácu" tzn. zamestnať jeho hlavu. V opačnom prípade sa môže nudiť a môže si svoju nudu vybíjať na domácnosti alebo na samotných majiteľoch.  Mnohí hovawarti sa venujú športovej kynológií, canisterapii, dogdancingu, záchranarčine či agility. Okrem toho sa môžu venovať aj ďalším športom, ktoré je možné s hovawartom robiť.

Hovawart je oproti NO pes s nižšou tvrdosťou a temperamentom ako NO. Je tiež menej ovladateľný a tvrdohlavejší. Počas výcviku nemá rád stereotyp alebo nudu a často si rád vymýšľa dodatočné vsuvky:)

Hovawart je rodinný pes, čo znamená, že je veľmi viazaný na svoju rodinu - smečku. Pokiaľ funguje všetko tak ako má, nemá dôvod túlať sa.  Napriek tomu treba upozorniť na to, že v prípade rodiny s deťmi je potrebné deti i psa od malička naučiť ako spolu vychádzať. Hovawart rozhodne nie je hračka pre deti a nemal by byť bez dozoru dospelého v prípade kontaktu s deťmi.

Hovawart má veľmi rád dlhé prechádzky a akékoľvek fyzické aktivity: behanie, plávanie, turistiku. Je to častokrát nezničiteľný zdorj energie. Neraz sa nám stalo, že po návrate z turistiky sme unavene padli, ale náš hovawart si len pol hodinu zdriemol a už bol opäť pripravený niečo robiť. Treba však dávať pozor na pohybové aktivity u šteniat a mladých psov, ktorí sú len vo vývoji, aby nedošlo k poškodeniu pohybového aparátu.

Hovawart - najmä pes býva často dominantným. v rámci smečky, ktorú skúša uplatniť tak voči psím členom ale aj ľuďom. Stáva sa to vtedy, ak psovi nie je jasné jeho postavenie voči človeku, nie je mu zrejmá jeho podriadenosť. Preto je veľmi dôležitá výchova pri veľmi mladom psovi. Snáď najdôležitejšia je dôslednosť vo výchove (a následne i pri výcviku) a určenie hierarchie v rodine (svorke), hlavne u psov s ohľadom na budúcu veľkosť a váhu a hlavne tendenciu dominovať. Hlavne z tohto dôvodu sa neodporúčajú psy - samce deťom, teenagerom, ale ani začiatočníkom. Práve u týchto majiteľov nebýva splnená podmienka dôslednosti a často ani celková schopnosť psa zvládnuť.

Hovawart - ako vybrať šteňa hovawarta

Naša známa uverejnila na internete článok, ktorý sa nám páči a radi by sme sa s Vami oň podelili.

zdroj: Martina Honisová, https://www.hovawartbert.estranky.cz/clanky/o-hovawartech/kterak-stene-hovawarta-koupit-a-neprohloupit.html, deň: 2.8.2010

Doufám, že jste si koupi tohoto plemene řádně promysleli a že upřímně věříte, či cítíte, že toto plemeno je pro vás stvořené. (Pokud ho hodláte pořídit vaší vetché babičce, aby se v domku nebála sama, tak alou a pryč!)  Jakmile rodinná rada schválí rozhodnutí, že se novým členem smečky  stane hovawart,  zbývá už jen jedno jediné – koupit štěně. Za tímto účelem zkontrolujeme rodinné konto, popřípadě vykrademe banku a můžeme se pustit do tohoto zdánlivě snadného úkolu.

Copak zkušení chovatelé, těm je hej, mají přehled po domácích a často i zahraničních chovech, mají své oblíbené psy, ba celé linie a bývají to právě oni, kteří  si rádi  i nějaký ten rok počkají na vytoužené spojení, do něhož vkládají naděje na  budoucnost dalšího rodu. Ale co začátečníci, jak a od čeho začít?

Když jsem se před pěti lety definitivně rozhodla pro hovíka,  začala jsem v prvním nadšení pročítat inzeráty. Jenže - vyberte  štěně podle nějakých kusých  informací, která vám notabene  nic neříkají.  Inzeráty se přímo  hemží záhadnými zkratkami, které začínajícímu pejskaři jsou stejně srozumitelné, jak egyptské hieroglyfy.  Co znamená CAC, či ZM? Dodnes  často  netuším, zda zkratkou chtěl zadavatel zdůraznit nějakou přednost, či zda se nejedná o tiskařského šotka. A někdy se musím smát, čím vším jsou někteří schopni své inzeráty opentlit. Můžete začít jednotlivé inzeráty obtelefonovávat, zaručím vám, že v každé stanici mají ty nejlepší, nejsocializovanější,  nejzdravější - zkrátka nejlepší  štěňátka na světě.  Běžte se podívat a při pohledu na malé batolící se kuličky stoprocentně neodoláte.   Při hledání štěněte můžete i narazit. Jako já. První pravidlo chovatelské etikety totiž zní: „Nikdy se neptejte na cenu štěněte hned při prvním kontaktu. “  Neznalost neomlouvá! Tenkráte jsem potkala okouzlující nabídku posledního štěňátka z vrhu, hrozně se mi na fotografiích zalíbilo  a  protože jsem načetla o hovících co se dalo, zůstala pro mě jediná  podstatná neznámá.  Částka, kterou si musím připravit, když chci koupit štěně hovíka.  Všimněte si , že je to informace, na kterou v inzerátech ani v chovatelských diskusích nenarazíte. Celá nadšená, že jsem konečně zahlédla  štěně svých snů,  nelenila jsem a napsala chovatelce kraťoučký mailík: „Kolik stojí to roztomilé poslední štěňátko z vašeho vrhu?“  Vytouženě očekávaná odpověď mě zdrtila, zašlapala hluboko pod zem a přivedla téměř k slzám. Byla jsem ženská, které rozhodně žádný pes do rukou nepatří, nikdy by mi ho nikdo neměl prodat, jsem hnusně zištná fúrie, od které by si notabene pes kůrku nevzal.  To byl panečku šok!

I když se té příhodě dávno směji a s paní  chovatelkou jsme si názory vysvětlily a přehodnotily, dodnes cítím tu velkou bolest, slzičky ponížení  a zklamání z té studené sprchy, které se mi dostalo v mé neuvážené začátečnické touze  po  rodinném kamarádovi.  Na druhou stranu, od té chvíle jsem byla dostatečně poučena, abych si pro příště dala pozor, člověk se přece učí zkušeností.  Ale, víte, moc tento přístup chovatelů dodnes nechápu. Pes není rohlík, má zcela jistě svojí hodnotu, v případě kvalitního vrhu často nemalou a co je špatného na tom zjistit, zda na našeho budoucího kamaráda máme našetřeno opravdu dost.  Vsadím se, že překupníci a podvodníci stejně mají taktiky jak chovatele oblafnout, rafinovaně propracované a považuji za zbytečné morálně fackovat nezkušené začátečníky. Často by stačilo udat alespoň cenové rozpětí, v jakém se budou ceny určovat. Obvykle platí, že fenečky jsou o něco dražší, než pejsci, ale je jen a jen na chovateli, jakou cenu si za svá štěňátka určí.

Nakonec jsem ze strachu a poučena  zavrhla inzeráty  a našla si na klubových stránkách mailík na poradkyni chovu pro kraj jihočeský  a tato milá paní mi dala kontakt na dvě chovatelské stanice v naší blízkosti, kde měli čerstvě nakryto a protože jedna z nich měla i mailovou adresu, padla moje první volba na ni. Po takových náhodách ubírá se osud. A tady, v chovné stanici „z Nedabylské vísky“, už jsem se s paní chovatelkou snadno domluvila na tom, že si vezmu největšího pejska, co se narodí. Jo, takový jsem byla hamižník.  Tak já osobně bych si vzala klidně i nejmenšího, ale to můj muž, chlap jeden – měl představu hróóózně vééélikého psa!  A to prý dá rozum, že takový pes vyroste jen z pořádného štěněte!  Včasná domluva mi dala možnost s napětím očekávat výsledky ultrazvuku a po potvrzení březosti už jsme se společně s paní chovatelkou těšily na štěňátka.  Ve svém nadšení jsem ani na minutku nezapochybovala, zda se takové štěně opravdu narodí. A narodilo!  Do naší rodiny tak přišel Bert a změnil ji od základů. 

Dneska už zájemci o štěně mají vše mnohem jednodušší.  Na stránkách klubu se pravidelně objevuje informace o každém  vrhu a kdo  hledá zajímavé spojení, může sledovat vystavené krycí listy…podle nich se pozná,  kdo se chystá nakrýt svou fenu, jakým asi plemeníkem, zda se krytí uskutečnilo a můžete  se tak s majiteli domluvit včas. Často totiž bývá kvalitní vrh rozebrán dříve, než se narodí.  Přesto - vybrat správného chovatele a správné psí rodiče, to je opravdový oříšek. Něco málo nám napoví budoucí rodiče štěňat a další předci.  Podrobnější informace o nich nalezneme v šikovné databázi na stránkách Hovawart klubu. Dozvíme se, s jakým kódem prošli uchovněním a na přiložené fotografii si uděláme prvotní obrázek vzhledu rodičů, prarodičů a dalšího příbuzenstva. Pokud chcete vybírat opravdu poctivě, není od věci si pejsky, kteří se nám zalíbí, prohlédnout na živo, navštívit výstavy a promluvit si s majiteli psů, kteří vzbudili náš zájem.  Takových zájemců o plemeno bývá několik na každé výstavě a majitele psů opravdu srdečně těší zájem o jejich psy, to můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Ochotně se s vámi pustí do  hovoru, ve kterém můžete získat další zajímavé informace.  Nebo navštivte chovatele přímo u něj doma.

A když už si konečně vyberete stanici a krytí i narození štěňat úspěšně proběhlo, určitě nezapomeňte své budoucí předběžně zamluvené štěně navštívit.  Teprve na místě, až uvidíte, jakou péči chovatel štěňatům věnuje, se definitivně rozhodněte.  Mějte na mysli, že čím je štěně mladší, tím  hlouběji se do něj vtiskávají prvotní zážitky….pokud se štěňata lidí bojí a nevrhají se nadšeně na příchozího,  uhýbají před dotekem ruky, je určitě něco špatně.   Nelze říct, že ve větší stanici, kde mají několik fen, se štěňatům věnuje méně péče, než tam, kde si jednou za život chtějí zkusit odchovat vlastní štěňátka. Kdo má poctivý  přístup k zvířatům,  může a snaží se dát štěňatům to nejlepší  i když jich má víc.  A naopak,  na zanedbaná štěňata  lze narazit i tam, kde mají první vrh. Proto  návštěva je nezbytná  a každý poctivý chovatel, jakmile pomine pro štěňata nejcitlivější období, vám ji určitě rád umožní.  Ba, nejspíš ji bude vyžadovat – vždyť i on potřebuje vědět, do jakých rukou se jeho štěňátka dostanou a nové majitele si potřebuje patřičně vyzkoušet a oťukat.  Pokud si vzájemně padnete do oka, je vyhráno a jestliže se jedná o zkušené a nadšené chovatele, bude začleněni do  velké „hovawartí rodiny“. Ta má tu výhodu, že máte přehled i o sourozencích vašeho štěněte, společně se můžete setkávat a předávat si poznatky a vždy se máte v případě nesnází na koho obrátit, chovatel vám jistě rád poradí. Vždyť každé štěně, jehož vývoj může dále sledovat, poskytuje pro něj zase další cenné informace o kvalitě spojení chovných psů a jen tak se našim chovatelům podaří nejen udržet, ale i nadále zlepšovat český chov.  A můj názor je, že hovawarty máme krásné,  možná nejhezčí v Evropě, akorát jim mnoho dlužíme po stránce pracovní.  Protože hovawart by měl především zůstat psem všestranným.  Pak bude pro rodiny, kterým nestačí jen psí mazlík, určitě psem první volby. Psem krásným, statečným, ostražitým, s vyrovnanou povahou, vysokou inteligencí, milujícím děti i celou rodinu, příjemným spolehlivým společníkem a průvodcem na všech vašich cestách.  

V každém případě dbejte na to, abyste koupili především štěně zdravé, řádně socializované a dobře živené. Vznikla–li u vás po těchto stránkách jakákoliv pochybnost,  buďte velmi obezřetelní.  Koupit štěně ze soucitu je velká hloupost, která vás může stát mnohé zklamání, peníze a hlavně - místo radosti si koupíte starosti. Samozřejmostí je u hovawartů kupní smlouva, ve které si může chovatel vymínit pár závazků pro vás. Často to bývá předkupní právo na pejska, pokud byste se ho chtěli v budoucnu zbavit. Může tam být podmínka účasti na svodu mladých, nebo rentgen dysplazie, kterou se chovatelé snaží u hovawartů co nejvíce vymýtit.    Kdyby se vám to nechtělo líbit, podívejte se, jak to chodí u jiných plemen a budete  na tento požadavek hledět jinak…Se štěnětem dostanete i očkovací průkaz a někdy i nějakou tu výbavičku do světa, přinejmenším pár granulí, na které je zvyklé, na první dny, aby nemělo problémy s přechodem na jinou stravu.

 

Koupě hovawarta je  každopádně závazkem pro budoucí pánečky.  Kupujete psa, kterému nestačí válet se na gauči, či být stálým inventářem oploceného objektu. Protože vše, co do něj vložíte při výchově či výcviku, se vám vrátí jako bumerang.  Je jen na vás, zda návrat bumerangu bude znamenat problémy, trápení a smutný osud psa,  nebo budete mít doma hlídače, kterého vám bude každý závidět. Věřte mi, že ta práce, co do svého štěňátka vložíte, ta se vám vrátí stonásobně. Není psa nad dobře vedeného hovawarta!

 Když kupujete štěně, máte v rukách celý jeho budoucí osud.  Chovatel vám ke štěněti zašle po vystavení PP (a nebojte se, někdy to vystavování trvá naším úřadům několik měsíců), který je vám zárukou, že rodiče vašeho štěněte byli řádně uchovněni  a tudíž byli „echt“ hovawarti. Hovawarti mají poměrně přísné bonitace, oproti jiným plemenům, proto samotné uchovnění svědčí o kvalitách psích rodičů. Ale to je taky jediná záruka, kterou vám chovatel může dát.  Nemalujte si krásné obrazy budoucnosti při ujišťování, že tohle je opravdu výstavní štěně. Zda z vašeho svěřence vyroste šampión, to je poněkud ve hvězdách a pokud se chovatel dušuje, že na sto procent, měli byste ho podezírat přinejmenším z vytahování.   Pokud  ale vašemu pejskovi příroda nadělí v budoucnu pěkný exteriér, pak  máte štěstí a měli byste ho využít. I ten nejkrásnější pes nemá šanci stát se šampiónem, pokud ho budete držet jen doma pro svou potěchu.  A to by byla škoda. Čím větší a kvalitnější je chovatelská základna, tím lépe pro hovíky. Výstavy nejsou žádné mučení psů, pro účast nepotřebujete být absoloventem vysoké školy  a potřebné znalosti pochytíte. Stačí troška odvahy.  A že máte pěkného psa, to zjistíte opravdu až po absolvování většího množství výstav u několika různých rozhodčích, v různém věku psa.  Každý rozhodčí má totiž svůj vlastní názor na to, jak má hovawart vypadat,  někomu se líbí lehčí psi, někomu zase těžší typ, ten preferuje pohyb, ten zase dbá na přesné vykreslení znaků…Co rozhodčí, to jiný posudek.  Nenechte se odradit prvním neúspěchem! Už jsem viděla psy, kterým prorokovali, že jaktěživo nedostanou dobrou známku a hned jejich první výstava skončila výbornou a Cacem a zažila jsem Junioršampiony, pro které výstavní kariéra v dospělosti skončila. Pes se vyvíjí a je hodně vás, zda mu poskytnete pro jeho vývoj optimální podmínky, aby vyrostl ve zdravého, svalnatého jedince. Pokud si z něj uděláte špekouna, pak asi ve výstavních kruzích moc neprorazíte.  Genetiku těžko přelstíte, ale jeho kondici, zdravý vzhled, chování, poslušnost – to vše máte v rukách. Tady se dá odvést kus práce.  A už jsme zase u toho,  pes pracovní je pes pracovní a takového psa prostě musíte, musíte zaměstnávat. Zaměstnávat tělo i mozek. Nemusíte hovawarta vysloveně cvičit ve smyslu spotovního výcviku, můžete s ním  běhat, jezdit na kole, nebo  zkusit agility, turistiku, co vám zkrátka sedí nejlépe a co z vás udělá jeden tým. Štěně je jak nepopsaný list. Jeho kroniku  budete psát svýma rukama. Přeji všem budoucím majitelům hovawarta, aby stránky jejich kroniky plnila radost, spokojenost a šťastné zážitky s nejlepším psem na světě! (A ovšemže tam musí být pár lumpáren, aby měli páníčkové nač vzpomínat. )

 

P.S. Ani mě nenapadlo, že by někdo chtěl koupit štěně bez PP. No, upřímně, mě to kdysi napadlo, ale když jsem začala přemýšlet, zda dát 5-6 tisíc za pofiderního psa bez záruky, řekla jsem si, že to taky můžou být zcela vyhozené peníze. Sousedovic čistokrevnému německému  ovčáčkovi narostl slušivý kníračí vous, což mě  dost znepokojilo. A život mezi hovawarty mě poučil ještě více. Viděla jsem pár hovíků bez PP a žádný z mnou viděných nevypadal moc jako hovík. Další, ale mnohem nebezpečnější věc, jsou přísná kritéria uchovnění. Je spousta zklamaných majitelů, kterým pes neprošel při bonitaci buď kvůli stránce zdravotní, nebo povahové…ono je jedno, když vám přeroste york, nebo čivava. Nakonec, i úplně ošklivý pes je v našich očích krásný, protože je náš.  Ale když se začátečníkům do ruky dostane  hovawart s vrozenou bázlivostí, nebo agresivitou…

 

Hovawart - miláčik či zbraň

Autor: Martina Honisová, https://www.hovawartbert.estranky.cz/clanky/o-hovawartech/kdyz-laska-prinese-nestesti-aneb-kdyz-hovik-sezere-pana.html

01.02.2008 20:15 

Zdravím, je to přesně 2 dny (29.1.2008), když náš pes 2 a půl roku, kterého jsme měli od 3 týdnů napadl a strašlivě pokousal mého muže. Je to zážitek na celý život následně utracení je také hrůza. Strašně ráda bych se podělila se začínající rodinou, která si chce pořídilit pejska a myslí si, že jen s láskou se dá psa vychovat. Psa rasa Hovaward jsem nechtěla hned utratit jeli jsme do útulku hledat pomoc a radu vyděšená a vynervovaná jsem stála před veterinářkou z útulku, která na mě řvala, že jsme to zavinili mi, že jme zkazili psa a je ji líto psa, né nás. V té chvíli mi opravdu tohle neprofesionální řešení nepomohlo. Všichni tu píšete o kamarádství jak je všechno fajn, ale ani náznak, že i psi se můžou zvrtnou a neštěstí, bolest následně smutek a pak zas naděje, aby velmi hnisající ruka a prsty vydrželi to se nikde ve stránkách o psech nedočtete. 
S úctou a bez zášti LS. 

Každý potencionální zájemce o vlastnictví hovawarta by si měl toto povinně přečíst! Všude se píše, že hovawart je pes pracovní, pes hlídací a že potřebuje důslednou výchovu a zaměstnání. A přesto se najdou stále lidé, kteří se nadchnou krásou štěňat a bez rozmyslu si domů pořídí chlupatou kuličku a myslí si, že jim bez práce a beze snahy vyroste super-pes. A když nevyroste, hrozně se diví - jak je to možné? A pes putuje v lepším případě do dalších rukou, v horším na řetěz a v tom nejhorším…Však jste to četli.  Jsou lidé, kterým nepatří do ruky téměř žádný pes.  Vynechme sadisty a podobné úchyly a zaměřme se na „milovníky zvířat“. To je přesně ona kategorie lidí, kterým hovawart do ruky zásadně nepatří.  Pes je pro ně oblíbená hračka.  Oni vědí, že pejsek se musí krmit a česat a hladit, ale to je asi tak všechno.  Učit se nechtějí, prosím vás, co se taky učit o psu, všechno je jasné. Tady má boudu, tady misku s granulkami a my se s ním budeme muchlat.  Znovu si pozorně přečtěte výpověď.

Rodina si přinesla domů 3-týdenní štěně.  Zločin.  Žádný rozumný člověk nevyrve štěně zpod feny v takovém věku! To dokáže jen „milovník zvířat“. Nezajímají ho potřeby štěněte, on vidí, jak je ta kulička právě teď roztomiloučká,  že mámu hrozně moc potřebuje? Ale jděte, dyť podívejte, jak se snaží baštit! A běhá! Na co máma? My na něj budeme hodňoučcí…

 

Pochybuji, že by se našel slušný chovatel, který by dal do služby štěně ve třetím týdnu. Takže štěně  nemělo PP.  Proč štěně hovawarta nemá PP? Ať už vám množitel tvrdí cokoliv, existuje jen pár důvodů.  Ten nejčastější je: rodiče nesplnili požadavky chovnosti.  Vsaďte se, že vám neprozradí proč. Buď mají nějakou dědičnou chorobu, nebo nestandardní zjev, nebo  – nestandardní povahu! Uchovnit psa sice dá trochu práce, ale není to tak hrozné, jak vám množitel vylíčí. Kdyby jeho zvíře bylo k chovu, pak by jistě bonitaci absolvoval, už jen proto, že hovík s PP se prodává mnohem dráž, než bezpapírák.  Vydělal by na vrhu s PP jistě víc, ne?  Všem vážným zájemcům vždy doporučuji, aby se na pár jedinců bez PP předem podívali a porovnali si je s pejsky s PP. Pokud mají oči, budou se hodně divit!  (Je pravda, že ani PP vám nezaručí, že budete mít 100% nádherného a zdravého psa.  Ale u hovíka bez PP nevíte ani s jistotou, že jeho babička nebyla německý ovčák.  Budete mít vořecha za pět táců. Ještě pořád vám to připadá jako láce?) 

Takže máme štěně, o povaze či rase předků víme houby, socializaci jsme si narušili hned na úplném začátku, neboť je to psí matka, která jí psí výchovou zahajuje. 

Varianta první. Rodina je zpočátku hrozně nadšená štěnětem. Koukejte jak je roztomiloučké, jak hezky vrčí, tytyty, vlčku jeden.  Štěně nemá chvilku klidu. Rádo by spalo, ale chlapeček si ho chce zrovna vozit na náklaďáku. Když se mu konečně podaří zdrhnout  a usne v klidu pod stolem, holčička ho šimrá pod nosem.  Navlečou mu oboječek a vláčí ho po venku – pes potřebuje procházky.  Zpočátku nadšeně utírají loužičky, nadšení pomalu vyprchává a když pes rozkouše holčičce panenku a chlapečkovi vykuchá plyšáka, je na čase vykopnout štěně ven.  Pes nechápe – doteď jsem byl středem pozornosti – teď mě vyhostili ze smečky? Základy neurózy byly položeny.  Rodina se o pejska i nadále stará. Nosí mu jídlo. Chodí na procházky. Brzy je to přestává bavit. Na co procházky, když může lítat po zahradě. Čas od času je chytne záchvat svědomí a vrhnou se na „výcvik“. Pes nechápe, tak se mu nějaká ta ťafne, nechápe víc. No, je úplně blbej, nic z něj nebude.  Pes dospěje. Nějak se prostředí přizpůsobil. Přichází páneček. Něco chce? Ať si trhne!  Co, ty si na mě budeš dovolovat? Já ti ukážu! Vrrrr….. 

Varianta druhá. Rodinka je pejskem nadšená.  Koukejte, jak to štěně krásně vyskočí na gauč! Jak mi pěkně hřeje nožičky v postýlce…Vrčí, když papá? Tak ho necháme v klidu, ať se napapá… Nechce nás pustit na gauč? No nevadí, můžeme sedět i na křesle…Nechce nás pustit do kuchyně? Ale no tak čumáčku…Tak dobře, nebudeme chodit do kuchyně.  Jednoho dne pes dospěje a usoudí, že tak neposlušnou smečku je třeba umravnit. Ne že by členy rodiny neměl rád, to on má, ale pořádek být musí a když to nejde po dobrém – koukej pánečku, neposlechls?  Vrrrr… 

Varianta třetí.  Štěně povyroste. Zlobí. Dostane výprask. Zkusí to zase. Zase je bito. Brzy ho bijí za cokoliv, někdy ani nevědí za co. Asi za to, že mu musí nosit žrádlo a uklízet po něm v kotci. Pes se bojí. Jednou to zase vypadá na pěkný vylágoš. Není kam utéct? Proboha, co budu dělat? Zkusím se zachránit…Vrrrr…

Ať už je varianta výchovy „milovníky zvířat“ jakákoliv, málokdy to skončí úspěchem.  Někdy ano, někdy mají štěstí na pejska tak submisivní povahy, že si nechá všechno líbit.  Ale to hovawarti moc často nebývají. Oni mají za úkol chránit, mají být odvážní a stateční. A nejsmutnější je, že „milovník zvířat“ si nikdy nepřipustí, že chyba se stala na jeho straně (psi se můžou zvrtnout“)

Často si pořídí další živou hračku… 

Hovawarta vychováte snadno.  Pokud poctivě vychováváte, pokud mu jasně stanovíte hranice a pokud dokážete, aby se tyto hranice neposouvaly nežádoucím směrem.  Nemusíte mít za sebou deset vycvičených psů, stačí, když se umíte vžít do role psa, přemýšlet jako pes a díky tomu dokážete být vždy o krůček napřed  před vaším svěřencem. Někdy je třeba „otěže“ přitáhnout, jindy je lépe je trošku popustit.  Na to přijdete, pokud se svému psu věnujete, na to vám nikdo recept nedá, protože každý pes je trošku jiný a na každého platí něco jiného. Láska jde vždy ruku v ruce s řádem a pravidly.  Protože právě ty pravidla dávají vašemu psovi jistotu a vědomí, že svět se točí tak jak má  a on je jeho pevnou součástí, která má své místo.  Základní pravidla by měla být stanovena dříve, než si štěně přivezeme. Hovawart se svojí rodinou srůstá.  Když ho z ní vyrvete, vždy dojde k jeho poškození.

 Nepořizujte si hovawarta, pokud si nejste jistí, že chcete psa, který bude  součástí rodiny, pokud ho nechtějí všichni členové rodiny, pokud máte rozhárané vztahy v rodině, pokud nechcete měnit své osobní zvyklosti v jeho prospěch, pokud se mu nechcete vážně věnovat, nebo pokud nemáte důslednost. Nepořizujte si ho jen proto, že se vám líbí, že je atraktivní. Už vůbec ho nepořizujte dětem pro zábavu! Téměř žádné dítě pod patnáct let si nepodřídí hovawarta.  Ušetřete peníze a nervy.  

Nekažte štěňata…mají většinou jen jednu šanci.   

Za všechny hovíky - moc prosím.

Hovawart - pes domáci, pes záhradný

Autor: Martina Honisová, https://www.hovawartbert.estranky.cz/clanky/o-hovawartech/pes-domaci-versus-pes-zahradni_.html

Čtu si ráda na kynologických fórech,  občas tam člověk najde mezi spoustou balastu nějakou tu cenou radu, co z chytrých knížek nevyždímete,  někdy ho potěší neštěstí druhých a jindy se  podiví, co lidé páchají.  Čas od času se ale rozčílím, či rozlítostním.  Jako tuhle…

Obrazek

 - u dotazu jedné rodiny.  Jak odnaučit čtyřměsíční štěně hovíka skákat po lidech?  Že když jdou ráno do práce, štěně, které  je venku na zahradě, je letí přivítat a skáče a skáče…když  je hezky, tak to nevadí, ale když je bláto, tak je to hrozný, že už zkoušeli noviny, kterých se pejsek bojí, ale stejně to moc nepomáhá, příště to udělá zas…Ano, je to  normální dotaz lidiček, kteří si pořídí psa po vzoru rodičů, prarodičů, či sousedů…takových pejsků budou v republice tisíce.  Ale…to víte, mám zrovínka  štěně, nedá mi to, aby se srdíčko trochu nesevřelo a emoce mnou nezacloumaly.  Nechci probírat odnaučování skákání, to je věc  se kterou se začíná hned při příchodu štěněte domů, ale…

Hovawart je pes pracovní, hlídací a lidé si ho kupují k tomu, aby měli na svém pozemku neúplatného strážce. To je pravda  a hovík k tomu byl vskutku stvořen.  Ale ruku na srdce  - vy snad nastoupíte v předškolním věku do továrny,  protože z vás má být  soustružník, nebo se s plenkami  přibatolíte do školy vyučovat děti, jakožto budoucí učitel?  Taková blbost by nikoho nenapadla.  Zato vystrčit štěně od prvního dne na zahradu, aby si zvykalo, to vám poradí kde kdo.  Svědí mě prsty napsat „kdejaký blbec“…ale vím, že to jsou schopní propagovat i jinak docela chytří lidé.  Tak nechci nikoho urazit. Ve světě zoopsychologie stále  panuje středověk a může si v kalendáři zářit 21.století jak chce, není to nic platné.  Lidé své názory mění pomalu a někdo vůbec ne…a hrůzo hrůz - dědíme to generace na generaci.

 Pojďte si se mnou malinko počítat (žádná těžká aritmetika, nebojte).  Obecně je v oblibě jednoduché srovnání, že 7 let lidských=1 rok psí.  Jenže to je moc zjednodušené schéma, vždyť  v roce už je pes fyzicky (ne psychicky) vlastně dospělý, takže hned  první  psí rok je jako 18 lidských. Jen si to představte, co všechno musíte prožít a naučit se, než se můžete pyšnit plnoletostí!  Jak raketový je přerod  štěněte v mladého psa!  Ve čtyřech měsících je z něj klouček šestiletý,  v půl roce  pomalu vstupuje do puberty!   Víte, jak málo máme času na výchovu  svého budoucího superpsa?  Musíme se setsakra činit, poněvadž  je to stráááášná spousta práce.  Ale moc se nám vyplatí, protože pak už budeme  povahu vzrostlého psa jen tak jemně dolaďovat  a usměrňovat a pes nás bude provázet k naší velké radosti pěkných pár let. K radosti, ne starosti.  Že čím je štěně menší, tím rychleji se vyvíjí,  je očividné - koukněte  do porodní bedny na týdenní válečky a porovnejte si  je se skotačícími ďáblíky o měsíc později!  Co se naučí v útlém dětství, to se do nich uloží jak vtesáno do kamene  – napevno  a hodně hluboko. Proto se taky štěně snadno ve špatných rukách zkazí, ale naštěstí zrovínka tak snadno se v těch dobrých vede…A teď počítejte se mnou:  od třech do čtyř měsíců jakoby uplynuly ve světě štěněcím dva roky lidské.  Jeden den vydá chlupatému prckovi za 24 lidských dní!  A jedna noc? Tak to máme jakoby  dvanáct dní.  Představte si místo psa dítě:  necháte  šestiletého  na 12 dní někde zcela o samotě (už to je pro tvora, nutně potřebujícího společnost něco hrozného).  Po 12 dnech se mu ukážete, on se vám nadšeně vrhne do náruče a vy vezmete noviny a začnete ho mlátit a odhánět!!!!!!!!!!!!!!!  Aby  neprojevoval  radost, že odloučení skončilo!?  Jak mu asi je??? HA?  Jasně, samozřejmě  vím, že nikdy nesmíme psa polidšťovat.  Ale jak  duševní strádání ještě psychicky nezralého  psa přiblížit?  Že čas subjektivně neplyne rovnoměrně, tuší každý.  Jen si vzpomeňte, jak dlouhý býval náš den,  když jsme byli malí – co všechno jsme za den prožili a dokázali. A dnes  nám  den proteče mezi prsty jak písek a ani se nenadějeme, je zas večer… Pro takové štěně je den jak pro nás měsíc.

 V přírodě by štěně vyrůstalo ve své smečce.  Vlci dokonce když jdou na lov, ponechávají u mláďat již odrostlá vlčata na hlídání! Když si přinesete domů chlupaté klubíčko, v tom okamžení  jste jeho smečka!!!!  Musíte ho chránit  a učit ho vše potřebné k životu  a vychovat si ho ve velkého psa, který bude vaším pomocníkem!   Dokud pes psychicky nedospěje, je prvořadým úkolem pánečka být jeho oporou, jeho ochranou, jeho vůdcem a jeho příkladem. Nestačí být dodavatelem  potravy  a  občasným společníkem štěněcích her.  Notabene, to je překvapení, když novopečený majitel psa zjistí, že ty hry štěňátka nejsou tak roztomilé, jak myslel,  dokáží  být pořádně  drsné a na nervy lezoucí.  Snad proto se vás každý zodpovědný chovatel zeptá – jste ochotni věnovat štěněti dostatek času?  A všichni nadšeně přitakávají, ano,  jistě,  určitě!!!   Jenže realita je pak trochu jiná…Čas. Naše prokletí a naše bolest… Kde ho stále brát!?  Nemáme kolikrát čas jeden na druhého, na děti, na sebe…Je  tak vzácný,  v uštvané moderní  společnosti.   Dokonce vzácnější  než peníze… Jak  dáme  štěněti  dostatek času ,  když - když ho strčíme na (pro nás pomyslné, pro štěně reálné)  „týdny“ mimo svůj dosah?  Vždyť taky ještě musíme chodit do práce, často něco vyřizovat a z toho  mála, co ze dne zbývá, přece musíme něco věnovat i své rodině.   Naštěstí  štěně nepotřebuje, abyste se stále zabývali jen jeho maličkostí.  Tři čtvrtiny dne  tráví spánkem.  Zato když nespí, je třeba mít štěně co nejvíce nablízku.  Jak to udělat?  Jsou lidé, kteří se striktně rozhodnou, že pes nikdy nesmí do domu.  Můžou pro to mít spoustu důvodů, zdaleka v tom nehraje roli jen pohodlnost.  Pak  jim ale nezbývá, než se za štěnětem částečně odstěhovat ven!  A opravdu znám takové hovíkáře, kteří  jsou  tak obětaví  a dokázali to zkombinovat, aniž by to zanechalo na jejich  pejskovi  stopu.  Bohužel  -  takových nadšenců a poctivců  je pomálu. My,  lidé mnohem línější,  s tím máme problém:  kdo  bude poctivě lítat do kotce podívat se, jestli je štěně už  vyspinkané…? Je vydáno napospas tomu, kdy  si na něj jeho dvounožec vzpomene.  A kolikrát nevzpomene, psa nevidíc… Štěně na zahradě pak zaostává ve svém duševním vývoji, doslova blbne, až máte blbého psa zahradního…v hantýrce kynologů zvaného bouďáka.   A protože  hovík  je od přírody chytrý pes, tak než zblbne, vymyslí tolik neplechy, že vám budou vstávat vlasy hrůzou na hlavě.

Když je štěně doma, tak i když děláte něco jiného,  pes  vás může pozorovat a učí se tak spoustě věcí  samostatně…vy přitom máte možnost okamžité korekce a jemného zásahu, jakmile začne tropit neplechu.  Nebojte se, že si vychováte domácího povaleče!    Ve chvíli, kdy hovawart dospěje díky vašemu vedení v dostatečně sebevědomou bytost, sám se ujme plnění svých povinností, sám se odstěhuje na noc na dvůr a zahradu a sám bude hlídat, jak mu geny velí.  A nebude to dlouho trvat.  Jen pár měsíců. Nemusíte mít strach, že si  zvykne na pohodlí. Naopak, zvykne si na spoustu pravidel chování, bude čistotný , doma bude chodit opatrně, aby nic neshodil, ani jeho přítomnost kolikrát nepostřehnete. Bude respektovat vaše nenápadné pokyny a bude vám dělat vše, co vyčte v očích.    To vám fakt těch pár měsíců nestojí za to , abyste překousli občasný nepořádek, pár chlupů na podlaze a sem tam utřeli opatlané okolí misek s krmením?  Vždyť za to budete mít hebký kožíšek stále po ruce,   ráno vás budou vítat čisťoučké tlapičky vašeho  milého štěňátka a můžete se pusinkovat bez strachu, že zas přijdete do práce pozdě, nebo celí zablácení!!!!  Život přece není hlavně o honičkách, o vydělávání  peněz,  o naleštěné domácnosti.   Stresu je na světě dost a pes –  nemá být jeho zdrojem,  ten ho má z nás, pejskařů, naopak snímat. A to dokáže jen pes , kterého si s láskou a důsledností vychováme…vedle sebe.  Mně rozhodně  těch pár chlupů v jogurtu a rozkousané pantofle za to stojí, protože přestěhovat se do  kotce na zahradě nemám čas.   Ale zas přiznávám, že jen a pouze v bytě bych asi hovíka nezvládla…jsou chvíle (jako například když si v pět hodin ráno kocour se psem dají  superhoničku po bytě) kdy člověk rád zavelí : „Všechno véééééééén!!!!!!!!“

 Někde jsem četla moudrou věc.  Že každý  dospělý pes venkovní má trávit tři hodiny denně doma a pes „bytový“ aspoň tři hodiny venku.  Jakoby to napsal někdo, kdo zná  hovawarty….každopádně  to napsal  jen ten, kdo na vlastní kůži poznal rozdíl mezi psem „venkovním“ a psem „domácím“.  Dokud si nezkusíte takového psa vychovat, nevíte oč přicházíte. Vzpomeňte na  psy slavné,  kteří pro svého pána něco velkého vykonali…bez vyjímek jsou to psi, kteří  směli vyrůst bok po boku se svým  člověkem.  A jedno, zda v pastoušce, či na zámku. Ono to totiž vlastně není  „doma“ versus „venku“,  ale o tom – „spolu se svým pánem“.   Jedna smečka, víte?